Magor do focení-to je když tohle uvidíte a berete schody po dvou, ven vyběhnete jenom v triku a utíkáte kilák, abyste to cvakli...
Potom tam ovšem doběhnete a zjistíte, že už to není ono a že se musíte spokojit s fotkou, kterou jste narychlo vyfotili z balkonu. Život je krutý a štěstí pomíjivé ...stejně tak jako ten západ slunce. Podle fotky bych ani neřekla, že je prosinec. A ani pohled z okna tomu nenasvědčuje. Ale nechci to měnit. Protože až napadne sníh, tak se nebudu moc ploužit městem ve svym dlouhym, černym kabátu. Nemilá to představa.
Stejně by mě zajímalo čím to je, že mi někdo řekne Hermiono... A taky by mě zajímalo, proč se s nástupem na střední mění tolik věcí. Ovšem tentokrát k pozitivnímu, což se, pravda, moc často nestává. Někdy mi přijde, jako by někdo kolem mě máchl kouzelnou hůlkou a všechno začaroval. Ale nejvíc to nebe...
Žádné komentáře:
Okomentovat