Tak nějak nevím, co se sebou. Poslední dny jen vysedávám ve škola nebo doma. Školu se snažím jen přetrpět, ale jde to blbě. Ono ani tak nejde o školu samotnou, jako spíš o lidi u nás ve třídě. Chvíli jsem měla pocit, že spolu jako třída vycházíme, což bylo snad poprvé za 9 let. Ale posledních pár dní se to tak nějak vrací do starých kolejí. Z lůzrů jsou opět lůzři, se kterýma se nikdo nebaví, z třídní Barbínky se opět stává děvka, šprti se zase začli šprtat ostošest, kluci se opět chovají jako malý děcka, na dívčích záchodech se opět probírá, kdo u nás ve městě s kym píchal, kdo se s kym rozešel, popř. kdo koho pomlouvá atd. A já? Já to všechno jen z povzdálí pozoruju a přeju si, abychom ten poslední společný rok trávili jako třída trochu jinak. Ale proč vlastně? Jak tak o tom přemýšlím, tak u nás ve třídě se nenachází nikdo, kdo by mi byl opravdu blízký. Pravda, s nikým se nehádám, proti nikomu vcelku nic nemám, ale na druhou stranu tam nemám nikoho, s kým bych mohla pokecat o životě a bavit se o vážnějších věcech. Prostě zase jsem ta neutrální exotka.
Což mi připomíná, že nejlíp je mi asi v klubu (nebo spíš hospodě), kde se slejzaj metalisti od nás z města. A to jsem v tom klubu byla, prosím, jen jednou a hned jsem si tam připadala jako doma. Pravda, když jdete z domu, tak nesmrdíte, jako byste seděli tejden v hospodě. Stačí si ale ty hadry přehodit na dva tři dny přez židli a ono to vyčichne a nikdo nic nepozná. Takže při nejbližší možné příležitosti tam zamířím zase. (Opět se potvrdilo, že nejlepší lidi jsou metalisti :) ).
Zatíl ale spíše než v klubu nebo hospodě vysedávám doma a nedělám nic užitečnýho. Vim, měla bych se učit na příjmačky, ale mě se prostě nechce, nechce a NECHCE! Taky znáte ten pocit, když máte k něčemu odpor jen pro to, že to MUSÍTE udělat? Ale jinak dělám tak nějak všechno a zároveň nic. Přežívám, ale nežiju, chybí mi životní energie (zvláštní, ve 14 letech...). Že by to bylo tím počasím? Ano, počasí za všechno může! Počasí může za to, že neudělám příjmačky (na někoho se ta vina svézt musí) !
Už aby bylo jaro! Teda oficiálně už je, ale venku to tak rozhodně nevypadá. Ale aspoň mi ho připomíná tahle písnička od FiXi-Holka s lebkou. Já jsem vlastně taky holka s lebkou, ale s prázdnou a dutou lebkou...
No nic, konec fňukání, doufám, že jsem vás touhle slohovkou moc neznudila (pokud jste dočetli až sem :)). A užijte si Velikonoce :)
Žádné komentáře:
Okomentovat