15× fotograficky: "4.Digitál nebo film? Co vlastníte a používáte? Co se vám líbí víc?"

V dnešní době je určitě praktičtější a levnější focení digitálem. Navíc, ukažte mi někoho, kdo fotí JEN na film. Pochybuju, že někdo takový existuje, ale pokud ano, všechna čest. Já sama jsem s finofilmem začínala (články ZDE a ZDE) a jsem za to moc ráda. Jelikož jsem nemohla zběsile mačkat spoušť a za hodinu nafotit 100 fotek (teď jsem toho schopná), musela jsem se nad každou fotkou zamyslet, dopředu si ji v hlavě rozvrhnout a až potom fotit, a to mi do budoucna hodně pomohlo.

Pak jsem ale přešla na digitál, který, co si budeme povídat, má mnoho výhod. Fotek si uděláte kolik chcete, následně vyberete ty nejlepší, ty můžete upravit dle libosti (článek o upravování fotek příští týden) a následně bez zbytečného scanování sdílet a rozesílat na internetu. A co víc, fotka z digitálu a hlavně ze zrcadlovky je kvalitou někde úplně jinde, než ta kinofilmová.

Jedna věc mě ale přesto na focení digitálem mrzí-hodně lidí má svoje fotky právě jen v počíteči nebo na internetu, ale ani je nenapadne si pár fotek vytisknout, nebo si dokonce založit fotoalbum. Jasně, na Facebbooku vám můžou lidi fotku "olikovat" nebo sdílet, ale když je máte vtištěné, můžete je ukázat třeba babičce, která s počítačem neumí. A nebo komukoliv jinému, bez zbytečného zapínání počítače a zírání do monitoru, nehledě na to, že ne vždy je počítač po ruce.  Navíc všechno, co máte na internetu nebo v počítači, tam nemusí být věčně. Počítač se může rozbít, účet na webu smazat nebo deaktivovat. Za pár vteřin máte po fotkách. Na ty vytištěné fotky se jednou budou moc kouknout i vaši potomci :) Kdo vám zaručí, že internet tu bude navěky? (Teď to zní trochu apokalypticky, já vím :D). A ještě jedna věc, proč si fotky nechat (pokud možno profesionálně) vytisknout - vytištěné prostě vypadají líp než na monitoru. 

  

I když v tomhle článku vyzdvihuji hlavě digitál, jsem zastáncem toho, že fotky focené na kinofilm mají své kouzlo a každý, koho focení zajímá, by si měl aspoň jednou focení na kinofilm vyzkoušet. Je to úplně o něčem jiném, než klasický digitál.

Focení na kinofilm není úplně levná záležitost, ale když víte, kde hledat, pár korun vám to ušetří. Jen pro představu-kinofilmový foťák seženete v bazaru klidně za deset korun, film do foťáku stojí okolo 70 korun, ale dají se sehnat i prošlé za dvacku, které leckdy fotí úplně stejně. No a konečné vyvolání je tak dvě koruny za fotku. Podtrženo sečteno, jedna várka fotek s foťákem k tomu vás vyjde kolem stovky. 

Co se týče mě, nedávno jsem zase začala na kinofilm fotit, i když jen tak příležitostně, pro zábavu. Jen mám trochu strach, co z foťáku nakonec vyleze (jestli vůbec něco), jelikož jsem měla trochu problém zandat film a do teď to ve foťáku podivně chrastí, i když se foťák tváří, že fotky dělá. No, nechám se překvapit :)

15× fotograficky: "3. Oblíbený fotografický styl a proč?"

Tak tady mám celkem jasno-portrét a krajina. A proč zrovna tato dvě témata? Co se týče focení lidí, myslím, že by vám hodně fotografů odpovědělo podobně jako já: fotografování lidí je pokaždé jiné, máte neomezený počet možností, tady se kreativitě meze opravdu nekladou a každý člověk je jiný. Navíc si kromě focení můžete s člověkem popovídat a pak zajít třeba na kafe :)
A potom-není lepšího pocitu, než když vám člověk fotky pochválí a má z nich radost :)
Abych se tu ale jen nerozplývala, focení s lidmi má i své nevýhody. Jednou z nich je, že si u focení nemůžete tak úplně dělat, co chcete. Přeci jen, i když by vám připadalo, že pokud byste natřeli vašemu modelu obličej na zeleno a postavili ho do popelnice, vznikla by vaše nejlepší fotka v životě, musíte se člověka nejdřív zeptat, jestli by mu to nevadilo a popřípadě fotku oželet.
Na druhou stranu mám ráda focení s lidmi, kteří se dokáží pro fotku obětovat, ať už je to třeba jen to, že s sebou táhnou navíc pár kusů oblečení a kosmetickou taštičku :) Opravdu nemám ráda, když mi někdo napíše, že by chtěl fotky a dopadne to tak, že fotíme v centru města, kde jsme měli sraz, protože se dotyčnému dál nechce a fotí se v bundě, ve které přišel, protože "by mu byla zima, kdyby si ji na 10 minut sundal." A pak po mně lidi chtějí, abych za takové situace nafotila originální fotky. V tu chvíli si říkám, že kdyby si onen člověk vyfotil selfie v zrcadle, vyšlo by ho to podobně a nemusel by nikam chodit (tímto velké díky všem, co pro fotky udělali něco víc). Na druhou stanu je to přání toho člověka a já to musím respektovat.

Jak už jsem se zmiňovala v úvodu, mým oblíbeným fotografickým tématem je taky příroda. Ať už ji sama fotím, nebo se koukám na fotky někoho jiného (třikrát hurá cestovatelským časopisům). Focení přírody má jednu velkou výhodu - pokud krajina před vámi vypadá hezky, vaše fotka bude taky hezká :) Navíc jde focení přírody ruku v ruce s cestováním :) Nicméně i focení krajiny má jednu nevýhodu-právě při něm nejvíc pociťuji nedostatky svého foťáku a objektivu. Tím pádem mám ale aspoň motivaci šetřit si na nový (prozatím jen objektiv).

15× fotograficky: "2. Váš první fotoaparát a pět snímků, které z něj považujete za nejpodařenější"

Dnes je tady druhý díl FotoTAGu s názvem "15× fotograficky", který jsem rozjela minulý týden. Tentokrát vám povím něco o svém prvním foťáku, o kterém jsem se trochu rozepsala už v předchozí části "15× fotograficky", ale pokud jste první část tohoto FotoTAGu nečetli, tady je malá rekapitulace: Jedná se o foťák značky YASHICA, konkrétně Clearlook FF. Je na kinofilm (stará dobrá klasika), dá se nastavit blesk či samospoušť a funguje na dvě tužkovky (to už taková klasika není). Mám ho od svých šesti let, to jsem ho dostala od babičky a od té doby jsem bez něj dalších pět let nedala ani ránu. Fotila jsem všechno a všude. Musím říct, že fotky dělá moc hezký (jak už to  kinofilmu bývá), jen má trochu problém se zaostřováním. No, možná, že byl ten problém ve mně, přeci jen mi bylo 6...

Film mi kupovala a fotky chodila vyvolávat babička, takže jsem v tu dobu neřešila, kolik co stojí, a proto jsem fotila opravdu hodně. Doma mám několik desítek, ne-li stovek fotek z tohoto foťáku a to nepočítám ty, co jsem jako malá někdo poztrácela nebo založila.

Kinofilmový foťák jsem v šesté třídě vyměnila za malý stříbrný digitál, ale o něm třeba zase někdy příště.

YASHICU mám pořád doma a hrozně dlouho se chystám na to, že s ní zase začnu fotit, jen přijít na to, jak se do toho vlastně strká ten film (2 už jsem nenávratně zlikvidovala svými marnými pokusy).

A teď ta pro mnohé z vás jistě zábavnější část-fotky. Musím přiznat, že mi dalo celkem práci vybrat jen pět fotek. Ne že by se mi jich tolik tak moc líbilo, ale když jsem listovala fotoalbem, přepadla mě u spousty fotek nostalgie a tak se mi ony fotka zalíbily spíš kvůli věcem, které mám spojené s místem nebo lidmi na fotce. Ale abyste z toho měli něco i vy, vybrala jsem následující fotky, které mi připadaly dobré jak námětem, tak třeba i kompozicí. Co se týče té kompozice, koukala jsem i na jiné fotky a musím říct, že na to, že mi bylo šest nebo sedm let, jsem si to docela dávala :D (Vím, samochvála smrdí :P )

Tahle fotka je vyfocená někde na Slovensku a upřímně, kdybych ji neměla, ani nevím, že jsem kdy na Slovensku byla.
Ať žije síla fotografií :)

Jedna z mnoha táborových fotek, co mám doma. Myslím, že tohle je zrovna fotka z táborového karnevalu, kde šly holky za živly :)

Další fotka z tábora, tentokrát západ slunce, klasika. Takovou fotky má snad každý a v 99% vypadá dobře :)

Třetí fotka, kterou jsem cvakla na táboře  (tady je ta nostalgie, o které jsem mluvila). 

Tohle je asi moje nejoblíbenější fotka :) Ikdyž srnce chybí nohy,
tak mi to u téhle fotky nijak moc nevadí :) 

Tak jo, to by bylo pro dnešek všechno :) Doufám, že se vám další díl líbil a že si nenecháte ujít třetí díl, zase za týden :)

15× fotograficky: "1. Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?"

Ahoj všichni! Omlouvám se za svou nečinnost poslední dobou, bohužel mě hodně zaměstnává škola, a taky jsem byla nemocná, a tak na focení nebyl ( a ještě asi nějakou chvíli nebude) čas.

Doufám, že s příchodem jara se to zlepší a tady na blogu a na Facebooku se zase nějaké fotky objeví. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré, a tak mám teď konečně čas rozjet FotoTAG s názvem "15× fotograficky", který jsem objevila u Alči na blogu a který už mám v hlavě přes rok. A o co vlastně jde? TAG se sestaven z patnácti otázek s fotografickou tematikou na vaši osobu, na které následně odpovíte.

Dlouho jsem nevěděla, jak "15× fotograficky" pojmout, a nakonec jsem se rozhodla, že každou neděli uveřejním zde na blogu jednu otázku a svou odpověď na ni.

Zde je seznam otázek, na které budu postupně odpovídat: 

1) Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo

2) Váš první fotoaparát a ukázka 5 snímků, které z něj považujete za nejpodařenější.

3) Oblíbený fotografický styl (portrét, krajina atd.…) a proč?

4) Digitál nebo film? Co vlastníte a používáte? Co se vám líbí víc?

5) Upravovat nebo neupravovat?

6) Barevné nebo černobílé fotografie?

7) Váš typický rukopis - něco, co vaše fotografie odliší od ostatních. Máte ho?

8) Jak vidíte svoji budoucnost ve fotografování - koníček nebo profesionál? Dokážete si představit, že byste se fotografováním živili?

9) Ateliér, interiér nebo exteriér - a proč?

10) Vysněný fotoaparát a objektiv - a proč zrovna tohle vybavení?

11) 5 fotografií za poslední měsíce, které považujete za nejpovedenější + okolnosti jejich vzniku.

12) Kde berete inspiraci při fotografování?

13) Oblíbený fotograf (český nebo zahraniční) a co na něm nejvíce oceňujete?

14) Vztahy mezi fotografy - přátelé nebo konkurenti? Jak by to mělo být podle vás? Jak si myslíte, že to je v ČR?

15) Podle jakého kritéria budete spíše hodnotit fotku - nápad nebo technické provedení?

A tady je první otázka:

"1. Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?"

Myslím, že to mohlo být ve 2. třídě, kdy jsem od babičky dostala svůj první foťák. Byl to foťák na kinofilm značky YASHICA, který mám do teď doma a už nějaký ten pátek se chystám na to, že s ním zase začnu fotit. Na ovládání je úplně jednoduchý, funguje na tužkové baterky, má nastavitelný blesk a samospoušť a toť vše. 

V pokoji mám nespočet fotoalb, která jsou doslova nacpaná k prasknutí fotkami z tohoto foťáku. A že dělá fotky moc pěkný, daleko lepší, než dělal digitál, který jsem měla po něm. Ovšem s YASHICOU jsem fotila všechno a všude, ale už v tu dobu s rozmyslem a trpělivostí, což se mi později hodně vyplatilo. 

K focení mě tedy přivedla babička, která má do teď svůj stařičký foťák a "fotografka" je to opravdu zapálená! Jen na těch jejích fotkách často někomu chybí hlava, noha, nebo tak... ;)

Ještě větší zapálení pro focení jsem získala asi ve 14 letech, když jsem natrefila na MortalArt, kde mě fotky naprosto uchvátily. Napsala jsem tedy Kristýně, autorce blogu, čím fotí a ona mi odpověděla, že klasickým, malým digitálem (který měl/má snad každý a který jsem v tu dobu měla i já). A někdy tenkrát jsem si řekla, že "když to zvládne ona, tak já taky." Moje první "umělecké" fotky vypadaly dost děsně (ovšem připadala jsem si jako velká fotografka), ale od té doby se moje fotky snad (?) zlepšily. 

Můj první foťák a asi setina fotek, co jsem s ním nafotila :)

Tak to by bylo pro dnešek vše :) Doufám, že se vám první část "15× fotograficky" líbila a že si během těch patnácti týdnů, co bude TAG tady na blogu probíhat, nenecháte ujít zbytek :)

Taky budu samozřejmě ráda, pokud se do "15× fotograficky" zapojíte i vy a na svém blogu nebo webu uveřejníte otázky se svými odpovědmi :)